Tajemství leknínů: Proč jsou tak fascinující?

Leknín: Krása na hladině

Leknín, okouzlující vodní rostlina s ikonickými plovoucími listy a nádhernými květy, je skutečným klenotem stojatých a pomalu tekoucích vod. Patří do čeledi leknínovitých (Nymphaeaceae) a zahrnuje zhruba 70 druhů rozšířených po celém světě. V České republice se můžeme setkat s dvěma původními druhy: leknínem bělostným (Nymphaea alba) a leknínem malým (Nymphaea candida). Oba druhy jsou chráněné a jejich krása je v přírodě stále vzácnější. Lekníny jsou vytrvalé byliny s plazivým oddenkem, který je pevně ukotven na dně. Z oddenku vyrůstají dlouhé řapíky nesoucí listy a květy, které se vznášejí na hladině. Listy leknínů jsou charakteristické svým okrouhlým tvarem a kožovitým povrchem, který je chrání před namočením. Květy leknínů patří k nejkrásnějším v rostlinné říši. Objevují se od května do září a jejich barevná škála zahrnuje odstíny bílé, žluté, růžové, červené až po modrou. Po opylení se květy stáhnou pod hladinu, kde dozrávají v plody obsahující semena.

Charakteristika leknínů

Lekníny jsou vytrvalé vodní byliny, které okouzlují svými nádhernými květy. Patří do čeledi leknínovitých a vyskytují se v mírném a tropickém pásmu po celém světě. Charakteristickým znakem leknínů jsou jejich plovoucí listy, které vyrůstají z oddenku ukrytého na dně vodní plochy. Listy jsou okrouhlé až oválné, s hladkým nebo mírně zvlněným okrajem. Na svrchní straně jsou lesklé a pokryté voskovou vrstvou, která jim dodává vodoodpudivost. Květy leknínů jsou obvykle velké a nápadné, s rozmanitými barvami od bílé a žluté přes růžovou a červenou až po modrou a fialovou. Plodem leknínu je tobolka, která dozrává pod vodou a obsahuje mnoho semen. Semena se šíří vodou a klíčí na dně vodních ploch. Lekníny jsou oblíbenými rostlinami pro okrasná jezírka a rybníky, kde vytvářejí působivé scenérie.

Významné druhy leknínů

Svět leknínů je překvapivě rozmanitý. Mezi nejznámější druhy patří bezesporu leknín bílý (Nymphaea alba), který zdobí svými elegantními bílými květy mnohé rybníky a jezera. Jeho krása inspirovala nejednoho umělce a básníka. V zahradách se často pěstuje leknín vonný (Nymphaea odorata), který pochází ze Severní Ameriky. Jak už jeho název napovídá, jeho květy nádherně voní a lákají k sobě včely a motýly. Za zmínku stojí také leknín mexický (Nymphaea mexicana), jehož žluté květy rozzáří každý vodní prvek. Pro menší jezírka je ideální leknín trpasličí (Nymphaea 'Pygmaea Helvola'), který dorůstá menších rozměrů a potěší svými něžnými žlutými kvítky. Pěstování leknínů není nijak náročné a zvládne ho i začátečník. Stačí jim zajistit dostatek slunce a stojatou vodu. Odvděčí se vám pak svými nádhernými květy, které budou ozdobou vaší zahrady.

Leknín je jako vodní víla, která se ráno probouzí a večer usíná s posledním paprskem slunce.

Hana Nováková

Pěstování leknínů v zahradě

Lekníny, latinsky Nymphaea, patří mezi nejkrásnější vodní rostliny. Tyto elegantní krásky, známé také jako lekníny, okouzlují svými nádhernými květy a okrasnými listy. Pěstování leknínů v zahradě není tak náročné, jak by se mohlo zdát. Lekníny potřebují pro svůj růst a kvetení především dostatek slunce a stojatou vodu. Ideální je slunné stanoviště s minimálně 6 hodinami přímého slunečního svitu denně. Hloubka vody by se měla pohybovat mezi 40 až 80 cm v závislosti na druhu leknínu. Pro pěstování leknínů se nejlépe hodí plastové nebo betonové nádoby, které se umístí na dno jezírka. Na dno nádoby se nasype vrstva jílovitého substrátu a do něj se zasadí oddenek leknínu. Důležité je pravidelné hnojení speciálním hnojivem na lekníny, které zajistí rostlinám dostatek živin pro bohaté kvetení.

Vlastnost	Leknín bílý (Nymphaea alba)	Leknín růžový (Nymphaea 'Rose Arey')
Barva květu	Bílá	Růžová
Velikost květu	Až 15 cm	Až 10 cm
Doba květu	Květen - září	Červen - srpen

Péče o lekníny

Lekníny, tyto elegantní královny vodních ploch, si zaslouží naši péči, aby nám svými nádhernými květy dělaly radost co nejdéle. Ačkoliv se jedná o poměrně nenáročné rostliny, pár základních pravidel pro jejich pěstování je dobré dodržovat. Základem úspěchu je správné umístění. Lekníny milují slunce, proto jim dopřejte stanoviště s minimálně 6 hodinami přímého slunečního svitu denně. Hloubka vody by se měla pohybovat mezi 40 až 80 cm, v závislosti na druhu leknínu. Menší druhy se spokojí s menší hloubkou, zatímco ty vzrostlejší potřebují více prostoru pro své kořeny. Důležitá je také kvalita vody. Ta by měla být čistá a ne příliš bohatá na živiny. V opačném případě hrozí přemnožení řas, které leknínům škodí. Během vegetačního období je vhodné lekníny přihnojovat speciálními hnojivy pro vodní rostliny. Hnojivo by mělo obsahovat dostatek fosforu a draslíku pro bohaté kvetení. Na zimu lekníny přemisťujeme do chladnější a temnější místnosti, kde teplota neklesá pod bod mrazu.

Choroby a škůdci leknínů

Lekníny, ačkoliv jsou to odolné vodní rostliny, mohou být napadány různými chorobami a škůdci. Mezi nejčastější choroby patří listová skvrnitost, která se projevuje hnědými skvrnami na listech. Tato choroba je obvykle způsobena houbou a může vést k oslabení rostliny. Další častou chorobou je hniloba kořenů, která je způsobena bakteriemi nebo houbami žijícími v půdě. Příznakem hniloby kořenů je žloutnutí listů a celkové chřadnutí rostliny. Mezi škůdce leknínů patří například mšice, svilušky a vodní slimáci. Mšice a svilušky se živí rostlinnými šťávami a mohou způsobit deformaci listů. Vodní slimáci se živí listy a květy leknínů a mohou způsobit značné škody. Prevence chorob a škůdců spočívá v udržování čistoty vody, odstraňování odumřelých částí rostlin a v používání vhodných přípravků na ochranu rostlin. V případě napadení je důležité včas zasáhnout a zvolit vhodný způsob léčby.

Lekníny v kultuře a umění

Lekníny, s jejich okouzlující krásou a symbolikou, si vydobyly trvalé místo v lidské kultuře a umění. Již od starověku inspirovaly umělce, básníky a myslitele. V egyptské mytologii byl leknín spojován se sluncem a znovuzrozením, neboť jeho květy se otevírají s východem slunce a zavírají se při jeho západu. V hinduismu a buddhismu symbolizuje leknín čistotu, osvícení a duchovní probuzení. Jeho kořeny spočívají v bahně, ale květ se tyčí nad hladinou, což je vnímáno jako metafora pro cestu duše k osvícení. V umění secese se leknín stal oblíbeným motivem, a to zejména díky dílům francouzského malíře Clauda Moneta. Jeho slavné obrazy leknínů z jeho zahrady v Giverny zachycují éterickou krásu těchto rostlin a hry světla a stínu na vodní hladině. Lekníny se objevují také v literatuře, hudbě a poezii, kde často slouží jako symbol krásy, čistoty a pomíjivosti života.