Tajemný svět pavouků: Solifugy a jejich noční život

Pavoukovci: Ne pavouci

Ačkoliv si je kvůli jejich osmi nohám mnoho lidí plete s pavouky, štítoví patří do zcela jiného řádu pavoukovců. Na rozdíl od pavouků, kteří mají jasně oddělený hlavohruď a zadeček, mají štítoví srostlou přední část těla do jednoho celku, krytého tvrdým štítem – odtud jejich český název. Dalším důležitým rozdílem je absence snovacích bradavek. Štítoví tedy na rozdíl od pavouků netkají sítě, ale kořist loví aktivně pomocí silných klepítek. Zatímco pavouci se živí především hmyzem, štítoví si troufnou i na větší kořist, jako jsou ještěrky nebo hlodavci.

Rozšíření a stanoviště

Solifugy, známé také jako štírci sluníčkovití, preferují teplé a suché oblasti, jako jsou pouště, stepi a savany. Vyskytují se v tropech a subtropech celého světa, s výjimkou Austrálie a Antarktidy. V Evropě se s nimi můžeme setkat ve Středomoří, zejména ve Španělsku, Řecku a Turecku. Solifugy jsou aktivní především v noci a den tráví ukryté v norách, pod kameny nebo v jiných úkrytech.

Vlastnost	Solifuga	Pavouk
Počet nohou	8	8
Tělní segmenty	Hlavohruď a zadeček	Hlavohruď a zadeček
Tvorba pavučin	Ne	Často (závisí na druhu)
Jedovatost	Ne	Některé druhy

Pavouci, na rozdíl od solifug, obývají mnohem širší škálu stanovišť. Najdeme je prakticky ve všech typech prostředí, od tropických deštných pralesů po arktické oblasti. Některé druhy se přizpůsobily životu ve vodě, jiné žijí v jeskyních nebo na vrcholcích hor. Pavouci jsou velmi přizpůsobiví tvorové a jejich schopnost tvořit pavučiny jim umožňuje osídlit i ty nejnehostinnější oblasti.

Vzhled a velikost

Solifugy a pavouci, ačkoliv se na první pohled mohou zdát podobní, se ve skutečnosti vzhledově i velikostně liší. Solifugy, známé také jako velbloudí pavouci, jsou charakteristické robustním tělem pokrytým chloupky a mohutnými kusadly. Jejich zbarvení se pohybuje od žluté a hnědé až po šedou. Velikost solifug se liší druh od druhu, ale obecně dosahují délky 1 až 7 cm. Některé druhy však mohou dorůst až 15 cm. Pavouci se od solifug liší především tím, že mají tělo rozdělené na hlavohruď a zadeček, zatímco solifugy mají hlavohruď a zadeček srostlé. Také kusadla pavouků jsou menší a méně výrazná než u solifug. Zbarvení pavouků je velmi rozmanité a pohybuje se od nenápadných odstínů hnědé a šedé až po pestré barvy. Velikost pavouků je rovněž velmi variabilní. Některé druhy měří jen několik milimetrů, zatímco největší pavouci světa dosahují délky až 30 cm.

Solifuga je fascinující tvor, jehož klepeta vzbuzují respekt i u těch, kteří se pavouků nebojí.

Zdeněk Dvořáček

Lov a potrava

Solifugy a pavouci, ačkoliv se na první pohled mohou zdát podobní, se liší v mnoha ohledech, včetně způsobu lovu a potravy. Solifugy jsou aktivní a draví lovci, kteří se spoléhají na svou rychlost a silné klepítka. Jejich kořistí se stávají hmyz, pavouci, štíři a další bezobratlí, ale i menší obratlovci, jako jsou ještěrky nebo hlodavci. Solifugy svou kořist nejprve rozdrtí silnými klepítky a poté ji zkapalní trávicími enzymy, aby ji mohly následně vysát. Pavouci se naproti tomu spoléhají na sítě nebo na lov ze zálohy. Většina pavouků se živí hmyzem, ale existují i druhy, které loví ryby, ptáky nebo i malé savce. Pavouci na rozdíl od solifug nevstřikují do kořisti trávicí enzymy, ale omračují ji jedem a následně ji vysávají.

Chování a životní cyklus

Solifugy a pavouci, ačkoliv se na první pohled mohou zdát podobní, se ve svém chování a životním cyklu značně liší. Solifugy, na rozdíl od pavouků, nestaví sítě. Jsou to aktivní lovci, kteří se spoléhají na svou rychlost a silné klepítka k ulovení kořisti. Většinou loví v noci a jejich potravou se stává hmyz, pavouci, ale i menší obratlovci. Životní cyklus solifug je poměrně krátký, obvykle trvá jen jeden rok. Samice kladou vajíčka do podzemních nor, kde se o ně starají až do vylíhnutí mláďat. Pavouci, na druhou stranu, jsou známí svými sítěmi, které jim slouží k lovu kořisti. Existuje mnoho druhů pavouků s různými strategiemi lovu a životními cykly. Někteří pavouci se dožívají jen několika měsíců, zatímco jiní, jako například sklípkani, se mohou dožít i desítek let. Samice pavouků kladou vajíčka do hedvábných kokonů a o mláďata se starají podle druhu různě.

Pavoukovci a lidé

Vztahy mezi pavoukovci, jako jsou solifugy a pavouci, a lidmi jsou často poznamenány nedorozuměním a strachem. Solifugy, přezdívané „velbloudí pavouci“, vzbuzují hrůzu svým děsivým vzhledem a rychlostí. Pravdou ale je, že tito tvorové, ač na pohled hroziví, nepředstavují pro člověka přímé nebezpečí. Nejsou jedovatí a na člověka útočí jen v sebeobraně. Pavouci, ačkoliv mnohými vnímáni s odporem, hrají v ekosystému nezastupitelnou roli. Živí se hmyzem, čímž regulují jeho populace a zabraňují přemnožení škůdců. Je důležité si uvědomit, že většina pavouků v České republice je pro člověka neškodná a jejich kousnutí nezpůsobuje vážnější zdravotní komplikace. Strach a odpor k těmto tvorům pramení často z neznalosti. Pochopení jejich role v přírodě a chování je klíčové pro budování harmoničtějšího soužití.

Mýty a fakta

Solifugy a pavouci, ačkoliv oba vzbuzují u některých lidí hrůzu, jsou často opředeni mýty a nepravdami. Jedním z nejrozšířenějších mýtů o solifugách je, že se jedná o prudce jedovaté tvory, kteří se s oblibou vrhají na spící lidi a zanechávají po sobě hluboké rány. Ve skutečnosti solifugy žádný jed nemají a ačkoliv jejich klepítka dokáží citelně kousnout, jejich útok na člověka je velmi nepravděpodobný a obvykle k němu dochází pouze v sebeobraně. Podobně jsou na tom i pavouci. I když je pravda, že někteří pavouci jedovatí jsou, drtivá většina z nich pro člověka nepředstavuje žádné nebezpečí. Pavouci se navíc lidí aktivně straní a kousnutí je tak spíše nešťastnou náhodou než záměrným útokem.