Strašilka australská: Není pavouk, ale fascinuje!
V říši bezobratlých se setkáváme s fascinujícími tvory, kteří nás udivují svou rozmanitostí a adaptacemi. Mezi nimi zaujímají zvláštní místo strašilka australská (Extatosoma tiaratum) a pavouci. Strašilka australská, pocházející z tropických lesů Austrálie, je mistrem kamufláže. Její tělo připomíná suchý list a umožňuje jí dokonale splynout s okolím. Pavouci, s více než 48 000 druhy po celém světě, jsou zase známí svými sítěmi a jedovatostí. Ačkoliv se může zdát, že strašilka a pavouk nemají mnoho společného, spojuje je několik důležitých aspektů. Oba jsou bezobratlí živočichové s exoskeletem, oba jsou dravci a oba hrají důležitou roli v ekosystému. V tomto článku se blíže podíváme na život strašilky australské a pavouků, prozkoumáme jejich společné znaky a odlišnosti a poodhalíme tajemství jejich fascinujícího světa. Pochopení těchto tvorů nám pomůže lépe porozumět komplexnosti a kráse přírody, která nás obklopuje.
Vzhled a velikost
Strašilka australská je impozantní stvoření, které dokáže dorůst úctyhodné délky až 15 centimetrů. Její tělo je štíhlé a protáhlé, dokonale splývající s větvemi a listy, mezi nimiž tráví většinu svého života. Zbarvení strašilky australské se pohybuje v odstínech hnědé a zelené barvy, což jí umožňuje dokonale splynout s okolním prostředím. Zajímavostí je, že samice strašilky australské jsou obvykle větší než samci.
Pavouci se od strašilek australských liší nejen vzhledem, ale i velikostí. Zatímco strašilky patří mezi větší hmyz, pavouci se vyskytují v široké škále velikostí. Někteří pavouci jsou miniaturní a měří jen několik milimetrů, zatímco jiní, jako například sklípkani, dosahují rozpětí nohou až 30 centimetrů. Tělo pavouků se skládá ze dvou hlavních částí: hlavohrudi a zadečku. Na rozdíl od strašilek mají pavouci osm nohou a jejich tělo je pokryto jemnými chloupky, které jim slouží k vnímání vibrací a proudění vzduchu. Barva pavouků je velmi rozmanitá a pohybuje se od nenápadných odstínů hnědé a šedé až po zářivé barvy, které slouží k odstrašení predátorů.
Strašilka australská, tvor fascinující i děsivý, nám připomíná, že i v nejmenších detailech přírody se skrývá krása a hrůza zároveň.
Zdeněk Dvořák
Rozšíření a stanoviště
Strašilka australská (Extatosoma tiaratum) pochází z tropických oblastí Austrálie a Nové Guineje. Vyskytuje se především v deštných pralesích a na jejich okrajích, kde nachází dostatek potravy a úkrytů. Preferuje vlhké a teplé prostředí s dostatkem vegetace. Pavouci (Araneae) jsou rozšířeni po celém světě, s výjimkou Antarktidy a některých izolovaných ostrovů. Různé druhy pavouků se adaptovaly na rozmanité biotopy, od pouští a jeskyní po tropické deštné pralesy a horské oblasti. V České republice se vyskytuje přes 700 druhů pavouků. Některé druhy pavouků žijí v blízkosti lidských sídel, v domech a zahradách, zatímco jiné preferují přirozené prostředí. Výskyt konkrétního druhu pavouka je ovlivněn faktory jako je dostupnost potravy, vlhkost, teplota a přítomnost vhodných úkrytů.
Chování a životní styl
Strašilka australská je fascinující tvor s mistrovským maskováním. Během dne se dokonale slévá s větvemi eukalyptových stromů, které jsou jejím hlavním zdrojem potravy. Její tělo připomíná suchou větvičku a pohybuje se velmi pomalu a trhaně, čímž dokonale imituje pohyb listu ve větru. Pavouci jsou naproti tomu aktivní lovci. Nečekají pasivně na kořist, ale budují si důmyslné sítě, do kterých lapají nic netušící hmyz. Některé druhy pavouků se specializují na lov ve dne, jiné zase v noci. Zajímavostí je, že pavouci nedokážou trávit pevnou potravu. Místo toho do své kořisti vstříknou trávicí enzymy, které ji rozloží na tekutinu, kterou pak pavouk vysaje.
Potrava
Strašilka australská, jak už její jméno napovídá, pochází z Austrálie. V jejím jídelníčku najdeme především listy eukalyptu. Vzhledem k tomu, že se jedná o býložravce, je chov strašilky v tomto ohledu nenáročný. Stačí zajistit dostatek čerstvých větví eukalyptu, které strašilka s chutí okusuje. Na rozdíl od strašilky, pavouk je predátor. Jeho jídelníček se skládá převážně z hmyzu, který loví pomocí svých sítí. Pavouci jsou schopni ulovit i kořist mnohonásobně větší, než jsou sami. Po ulovení kořisti do ní pavouk vstříkne jed, který ji paralyzuje a zároveň zahájí proces trávení.
Vlastnost | Strašilka australská | Pavouk |
---|---|---|
Počet nohou | 6 (hmyz) | 8 (pavoukovec) |
Rozmnožování
Strašilka australská, tento fascinující hmyz, se rozmnožuje pohlavně, i když samci jsou v chovech vzácní. Samičky proto často kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou opět jen samičky. Tento proces se nazývá partenogeneze. Vajíčka strašilky připomínají drobná semínka a samička je klade na zem. Mláďata, která se z vajíček vylíhnou, jsou miniaturní kopií dospělců a procházejí řadou svlékání, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Pavouci se rozmnožují pohlavně a samečci se od samiček často liší velikostí i zbarvením. Samci pavouků produkují spermie, které pak přenášejí na samice pomocí speciálních útvarů na končetinách, tzv. pedipalp. Samice pavouků kladou vajíčka do hedvábných kokonů, které chrání budoucí potomstvo před predátory a nepříznivými podmínkami. Péče o potomstvo se u jednotlivých druhů pavouků liší. Některé druhy nechávají kokony svému osudu, zatímco jiné je aktivně chrání a starají se o mláďata i po vylíhnutí.
Zajímavosti
Strašilky australské jsou fascinující stvoření, která se dokáží mistrně maskovat za větvičky. Věděli jste ale, že i přes svůj neškodný vzhled jsou to vlastně dravci? Živí se drobným hmyzem, který lapají svými lepkavými předními končetinami. Pavouci, ti jsou na lov hmyzu přímo specialisté. Jejich sítě, utkané z pevných, a přitom lehkých vláken, jsou pastí, ze které není úniku. Pavoučí hedvábí je fascinující materiál – je pevnější než ocel a zároveň pružnější než guma. Některé druhy pavouků dokonce dokáží měnit vlastnosti svých sítí v závislosti na počasí nebo druhu kořisti, kterou chtějí ulovit. Ačkoliv se může zdát, že strašilky a pavouci nemají nic společného, spojuje je jedno – oba druhy jsou důležitou součástí ekosystému a pomáhají udržovat rovnováhu v přírodě.
Publikováno: 20. 10. 2024
Kategorie: příroda